Emoce a vnitřní svoboda

My lidské bytosti jsme zvláštní. Naše životy a osudy jsou tak zdánlivě složité a často hodně rychlé...že jen někteří si najdou prostor opravdu cítit. Hmm, mluvím teď hodně taky za sebe. Zjistila jsem, že spoustu věcí se snažím hlavně vymyslet a má to tak i většina lidí kolem mne. Myšlenky a city ale mají mezi sebou zvláštní vztah. Můžeme buď dělat jedno nebo druhé. Buď cítíme nebo myslíme. A nynější "doba", buďme upřímní, nás vede spíš k tomu druhému.


Uvnitř mne se děje poslední dobou spousta procesů. Jsem nucena hodně cítit. Opět jsem v situaci, kdy se spojuji se svými "stíny"* minulosti.
Je to zvláštní, byla jsem tu už mnohokrát, a přesto, je to teď trochu jiné. Objevuji tím celou bytost, které říkáme člověk a také jak funguje, třeba při traumatu a také po něm. 


Silné prožitky(stres) u nás vyvolávají emoce a ty emoce buď tělem projdou a nebo tam zůstanou, zamrzlé. Kdy? Hlavně když si je nedovolíme cítit. Znáte to? Zajímavé je, že někdy, když je situace velmi vypjatá nebo jsme ve velmi zranitelném stavu, ani nevíme že nějaké emoce máme. Proč? Často proto, že jsem se je naučili necítit už v dětství. Tam jsem byli závislý a nebo to nebylo dovoleno.
Náše tělo na stres reaguje vyplavováním stresových hormonů z nadledvinek. Aby jsme mohli bojovat (třeba s divokou šelmou) nebo utéct*. Když se ani jedno z toho nestane,  emoce (e-motion) tělem neprojde a zůstane zamrzlá v systému. Dr. Bradley Nelson říká, že až 90% bolesti je způsobeno "zamrzlými emocemi". A nejen to, už i věda začíná připouštět a objevovat tuto skrytou příčinu různých nemocí. Zamrzlé emoce způsobují žití v minulosti, tzn. nejsem přítomna tady a teď.


Co je zatím ještě dál? Proč se často bráníme pocity prožívat? 
Protože to bolí. A někdy opravdu hodně.
Také se díky traumatickým prožitkům v naší psyché vytvoří další součást naší osobnosti, které se říká "vnitřní kritik". Ten často kopíruje vzorce našich rodičů a kritizuje nás samotné, pokud bychom chtěli vyjádřit něco tak ohavného, jako zlost, vztek a strach. Agresi? Hlavně my ženy?

Od té doby, co jsem se setkala s rituálem La Cerrada (zejména poporodní rituál) vlastně zkoumám na jakém principu funguje. Je to zvláštní a je naprosto jasné, že těch úrovní a mechanismů je tam mnoho. Jedna z nich však je, možnost zastavení se maminky nebo dané osoby a prožití si emocí ať už z porodu, z těhotenství, potratu nebo rozchodu... Je to vlastně takové "odmražení", podpořené péčí, upřímným zájmem a prací s tělem.




Pokud se chystáte na vstup do nitra a cítění svého cítění nebo tam jste, jsem ráda. A máte moji úctu. Pokud by jste to chtěli sdílet, můžete mi napsat email nebo zprávu. Jen tak. 

Všem odborníkům na psychiku, psychosomatiku a jiné se omlouvám za zestručnění daného tématu a nevyčtení úplného seznamu zdrojů. Je to pouze zhuštěná informace, založená na mých znalostech a zkušeností.


S Láskou,
Katka



 *Termín vnitřního stínu poprvé použil Carl Gustav Jung. Dnes se často mluví o tkz. "shadow work"
Carl Gustav Jung

*Fight or flight response https://www.health.harvard.edu/staying-healthy/understanding-the-stress-response

Oblíbené příspěvky