Úplňková noc..

 

 Měla v plánu udělat si vision board, o kterém tak často poslední dobou mluvila. Měla pocit, že úplněk je pro to výborná příležitost. Probírala se obrázky, které si pro to připravila a dělala výběr těch, co se stanou součástí konečného obrazu. Najednou do toho ale ztratila chuť. Zjistila, že jí tam něco zásadně chybí. 

Posadila se a čekala na tmu. Těšila se, že udělá něco, co už delší dobu nedělala a teď jí to začalo volat. Půjde věnovat svou krev Zemi. Už si ji dva dny schovávala. Neměla dobrý pocit z "volné menstruace", jak se poslední dobou praktikuje. Prostě splachovat svoji vzácnou krev jen tak do záchodu, kde ji pak čističky umoří tak, že z ní veškerý život zmizí. Ne, to raději bude používat látkové vložky.

Bylo osm. Venku už docela tma. Přelila krev z namočených vložek do sklenice a vydala se do parku, kde svoji krev darovala poprvé. Bylo to kousek. Nejdřív si vybrala jiný strom, po cestě. Dřepla si k němu a v duchu se zeptala: Je to to nejlepší místo pro vrácení mé krve? Odpověď, kterou cítila, byla: Ne. Zvedla se a šla rovnou k tomu "svému" stromu. Tady cítila přijetí. Vrátila se jí ta vzpomínka. Jak to bylo silné. Oběma rukama držela sklenici s krví a v duchu se ptala stejnou otázku. Je toto to nejlepší místo pro moji krev? Uvnitř cítila tah, který jí říkal, že tady je to v pořádku. 
Lila svoji krev do hlíny a cítila hluboké spojení s matkou Zemí. Bylo jí trochu líto, že neměla žádné květiny, kterými by to místo ozdobila. Příště.. říkala si. Zvedla se kráčela pryč. Najednou se otočila a měla potřebu jít zpátky. Jen se dívala na tu zem, zmáčenou krví. Byla tma, ale okolní lampy toto místo dostatečně osvětlovaly. Potom objala strom a pomalu šla domů. Uvažovala nad svými myšlenkami, které se jí vkradly do mysli, jako" Co si pomyslí kolemjdoucí, že tam dělá!", a které ji vlastně přiměly předčasně odejít. Myslela si, že už je v tomto směru svobodnější. 
Došla domů a byla ráda. Pocity napojení a radosti zůstaly a tak se jen posadila, pustila si hudbu a poslouchala. 

Srdce jí začalo zářit, nebo alespoň takový pocit měla. Byl to krásný večer. Pochopila, že vision board, takový jaký plánovala, nepotřebuje. 
Vše co opravdu potřebujeme, už máme. 

Děkuji za tuto zkušenost.


Pokud Tě zajímá víc o navrácení krve do země, napiš mi email nebo na fb. Myslím, že už je čas, to otevřít.

S Láskou k.